Krásy rakouské Wachau

Krásy rakouské Wachau

Wachau je oblast v dolním Rakousku, která se rozprostírá kolem městečka Krems an der Donau (česky Křemže) podél řeky Dunaje. Tato oblast je známá především krásnou krajinou, vinicemi a meruňkami. Podobně jako u nás Morava, nabízí i rakouské Wachau hodně možností především pro cykloturistiku. A protože cyklostezky vedou většinou kolem řeky Dunaje, není terén nijak moc kopcovitý, ale krajina je nádherná. V této oblasti narazíte na spoustu vyhlídek, klášterů a hradů, které rozhodně stojí za návštěvu. My jsme Wachau navštívily minulý rok v červnu a rozhodly jsme se podělit se s vámi o zážitky, a také předat inspiraci na výlet nebo dovolenou.

1. den

Naložily jsme batohy do kufru, do navigace zadaly Krems a vyrazily. Cesta rychle utekla a byly jsme na místě. Přes Booking jsme měly zarezervovaný hotel Orange Wings – bylo to jedno z nejlevnějších ubytování v Kremsu. Přece jen jsme holky ze vsi, nemusíme mít žádný luxus a na to přespání to přeci bohatě stačí. Navíc peníze jsme chtěly utratit raději za zážitky a jídlo, než za ubytování.

První dojem z hotelu byl „tý jo, to je teda králíkárna“. Na recepci v tu dobu nikdo nebyl, ale pomocí šikovného samoobslužného automatu jsme získaly kartu k pokoji, ubytování rovnou zaplatily a šly se ubytovat do jednoho z kotců. Byla to taková malá buňka s postelí pro dva, malou koupelničkou a záchodem. Na ty tři noci úplně dostačující.

Poté, co jsme se ubytovaly a trochu rozkoukaly, jsme se rozhodly, že se dojdeme podívat do města, kde se také v nějaké restauraci najíme. Bohužel nás nenapadlo si nejdřív zjistit jak daleko to do historického centra města vlastně je, takže po asi dvou kilometrech jsme si trochu nadávaly, že jsme raději nejely autem (nakonec jsme ušly asi 3,5 km, než jsme došly do centra). Jako, ne že bychom nebyly schopné ujít pár kilometrů, jenže něco jiného je procházet se přírodou a něco jiného je jít celou dobu kolem poměrně frekventované hlavní silnice. A navíc jsme už po celém dni měly docela hlad.

Zde přichází druhé bohužel, a to, že nám vůbec nedošlo, že v Rakousku je v neděli obvykle téměř všude zavřeno. Nejprve jsme se utěšovaly tím, že v centru přece musí být otevřené nějaké restaurace, vždyť je tam spousta turistů. Tak za prvé, těch turistů tam zas až tolik nebylo, a za druhé, narazily jsme pouze na jednu otevřenou restauraci, o jejíchž cenách je možná lepší se ani nezmiňovat. No, dobře, tak pro Rakušany to asi byly ceny naprosto běžné, jenže pro holky z Čech to bylo na první večer trochu moc. (Další dny už jsme to tak neřešily, protože bychom asi umřely hlady, a taky jsme chtěly ochutnat místní speciality, když už jsme tam byly.) Nakonec jsme tedy ještě rády – v rámci aklimatizace na místní ekonomickou hladinu – vzaly za vděk čínskou restaurací, která nejenže měla otevřeno, ale i ceny byly přijatelné.

2. den

Ráno jsme posnídaly ve 100 metrů vzdálené pekárničce Bäckerei-Cafe Bruckner, kde měli kromě příjemného prostředí, vynikající kávy a výborné snídaně také moc milou obsluhu. Paní si s námi každé ráno se zájmem povídala a ptala se nás, odkud jsme, co chceme navštívit a dala nám i pár tipů. Ráno tedy začalo příjemně a my jsme se hned po snídani vypravily na cestu směrem k Stift Melk, tedy klášteru v Melku.

Stift Melk je od Kremsu vzdálený asi 40 km – byla to taky nejdelší zajížďka naší cesty, ale rozhodně se vyplatila. Stift Melk je velký klášter ležící na břehu Dunaje, který právem patří do kulturního dědictví UNESCO. My jsme ke klášteru dorazily poměrně brzy ráno a našly tak na obrovském parkovišti pohodlně místo. Udělaly jsme si pár fotek z venku, a poté šly také na prohlídku. Během dopoledne se nádvoří kláštera zaplnilo turisty, takže jsme byly rády, že naše prohlídka byla jedna z prvních a v menší skupince. Prostory kláštera jsou velké a opravdu obdivuhodné, stejně tak přilehlý park.

Po prohlídce jsme si zašly na oběd do restaurace přímo u kláštera, kde jsme si k jídlu objednaly místní meruňkovou limonádu. Po obědě jsme si ještě prošly malé městečko Melk, kde najdete i spoustu suvenýrů a obchůdku se všemožnými produkty z meruněk.

Dalším bodem našeho programu byla zřícenina hradu Aggstein, která se nachází mezi Melkem a Kremsem, také na břehu Dunaje. Vstupné bylo na zříceninu poměrne vysoké, ale ten výhled na Dunaj stál rozhodně za to. K hradu vedla poměrně úzká a strmá silnička, tak jsme se chvílema modlily, aby proti nám nic nejelo. To víte, dvě mladé řidičky. Ale jak jsme zjistily o den později, jsme schopné zdolat i daleko horší cestu, k tomu se ale ještě dostaneme.

Uchvácené výhledem jsme sedly do auta, přežily i cestu zpět dolů a zamířily ke klášteru Göttweig, který leží kousek pod Kremsem. Jde opět o velký klášter na kopci s nádherným výhledem, tentokrát ovšem ne na Dunaj, ale na okolní krajinu, vinice a meruňkové sady. Protože už jsme ten den jednu prohlídku kláštera absolvovaly, rozhodly jsme se tentokrát jenom posedět na terásce, dát si kávu a užívat si výhled. A to jsme také udělaly – objednaly jsme si kávu a Anežka i sklenku vína, no a také jsme neodolaly místní specialitě – meruňkovým knedlíkům, které byly naprosto vynikající.

3. den

Další den jsme začaly opět výbornou snídaní v malé pekárně a vyrazily na hrad Dürnstein. Dürnstein je asi 10 km od Kremsu vzdálené městečko na Dunaji, nad kterým se tyčí zřícenina hradu. Kolem jsou vinice a překrásná krajina. Také samotný výhled ze zříceniny na okolí je nádherný. Na tuto zříceninu nezaplatíte žádné vstupné, ale cesta na vrchol dá docela zabrat. Pod hradem je krásné historické městečku, mimo jiné také s klášterem, úzkými kouzelnými uličkami a malými obchůdky. Ve většině obchůdků najdete suvenýry typické pro tuto oblast, většinou cokoliv z meruněk, tak jako v centru Melku.

Poobědvat jsme se rozhodly přímo v Kremsu. Na doporučení jsme zašly do restaurace Wellen.Spiel, kterou rozhodně můžeme doporučit dál. Nachází se v Kremsu na břehu Dunaje, kousek od přístaviště, odkud se také můžete vydat na plavbu po Dunaji. V restauraci jsme si daly vynikající tagliatelle s uzeným lososem a výbornou domácí zmrzlinu, které jsme se mohly ujíst, jak skvěle chutnala.

Naším odpoledním cílem byla Donauwarte – krásná vyhlídka na Dunaj, kde sice moc turistů nepotkáte, ale která rozhodně stojí za návštěvu. Jelikož cesta k této vyhlídce není příliš dobře značená, musely jsme opět využít navigace. Když jsme ale do navigace zadaly název Donauwarte, ukázalo nám to místo vzdálené asi 180 km, takže jsme si raději vzaly na pomoc strejdu Googla. Ten pojem Donauwarte sice bez problémů našel, dokonce i v přijatelné vzdálenosti, ale pro změnu nás dovedl do slepé ulice. (Nutno však podotknout, že strejda Google to myslel dobře, jen nepočítal s tím, že zrovna tahle ulice bude uzavřená kvůli nějaké opravě.) Na druhý pokus už jsme si zjistily ulici, která k vyhlídce vede, a tu jsme zadaly do navigace. Cesta to sice nebyla úplně nejlepší, taková uzoučká a poměrně příkrá, ale světe div se, dojely jsme!

Cestou nahoru nás sice napadlo, zda ta vyhlídka za to bude vůbec stát. Naštěstí Donauwarte je opravdu krásné místo, takže jsme na všechny peripetie s cestou rázem zapomněly.

Ale jestli si myslíte, že tímto tahle příhoda končí, tak jste na omylu. Jak to? Vždyť zpátky už to musí být snadné, prostě stačí jet tou samou cestou zase dolů.

No, to by asi stačilo…My se ale řídíme heslem „proč to udělat jednoduše, když to jde složitě,“ a tak jsme opět jely podle navigace. (Možná, kdybychom se nejprve podívaly, kudy že nás to vlastně vede, zjistily bychom, že nás vede do té zavřené ulice, jen z opačné strany.) Už po pár metrech nám došlo, že tahle cesta asi nebude úplně pro turisty – projížděly jsme uzoučkou silnicí (tak akorát na jedno auto), která se klikatila skrz vinice a občas se dosti nepříjemně svažovala. Po posledním ostřejším kopci jsme měly konečně přijet do města – tedy alespoň podle navigace. Do města jsme sice přijely, ale rovnou k té uzavírce, která navíc vypadala, že nejde nikudy objet.

Zde jsme si musely přiznat, že náš orientační (ne)smysl tentokrát vážně zabodoval.

Když už jsme začínaly být trochu zoufalé, zeptaly jsme se na cestu jednoho z tamních dělníků, od kterého jsme se dozvěděly, že do města bychom se tudy sice dostaly (jednou na první pohled ne úplně viditelnou uličkou), ale že jim tam zrovna stojí náklaďák a že bychom musely počkat. Bohužel už však nedokázal odpovědět na naši celkem pochopitelnou otázku, jak dlouho máme čekat. A tak jsme měly dvě možnosti: buď kdoví jak dlouho čekat, nebo se vydat tou samou cestičkou zase zpátky. Nakonec jsme zvolily druhou variantu a celou cestu jsme doufaly, že proti nepojede žádné auto, jinak bychom v těch kopcích asi zůstaly. Ani nevíte, jak jsme si oddechly, když jsme se bez větších problémů dostaly konečně zpátky do města.

Ale jedno se musí nechat – nebýt našeho orientačního (ne)smyslu, nikdy bychom neviděly tu krásnou krajinu plnou vinic. A upřímně, ten výhled vážně stál za to.

Protože jsme měly do večera ještě dost času, rozhodly jsme se navštívit ještě asi 15 minut vzdálený zámek Grafenegg. Bohužel jsme ho viděly pouze zvenku, protože byl zrovna ten den zavřený, ale určitě také stojí za návštěvu.

4. den

Čtvrtý den byl posledním dnem naší dovolené. Tento den už jsme po snídani opustily oblast Wachau a zamířily do vesničky Armschlag, kterou ale každý zná pod názvem Mohndorf, tedy maková vesnička. Tahle vesnička je dokonalým příkladem toho, že úspěšný cestovní ruch je možné postavit na čemkoli, v tomto případě je to mák. Všude kolem vsi jsou maková pole a pěstováním máku se zabývá celá ves. Můžete tu koupit nejrůznější produkty z máku, pokochat se největším obrazem vlčích máků na světě a pochutnat si na makových specialitách. A když maková pole zrovna kvetou, což je většinou v červnu/červenci, asi si dokážete představit tu krásu. My jsme na rozkvetlá pole bohužel štěstí neměly, ale na internetových stránkách Mohndorfu vždy dávají vědět, když pole rozkvetou.

My jsme si tedy alespoň pochutnaly na vynikajících šiškách s mákem a pomalu se vydaly směrem k domovu.

Na závěr

Když bychom měly dovolenou ve Wachau shrnout, tak jsou to především nádherné vyhlídky, krásná příroda plná vinic, obrovské kláštery a meruňky. Z jižních Čech tato oblast není vůbec daleko, od hranic jste v Kremsu za hodinu a kousek a určitě to stojí za to. My jsme si to vážně užily.



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *