O pohybu, aneb proč běhám

O pohybu, aneb proč běhám

Asi před dvěma a půl lety jsem začala běhat. Proč? Dobrá otázka. Nejspíš jsem chtěla shodit nějaké to kilo do plavek. Tehdy jsem ale netušila, co mi běh opravdu přinese.

podzim 2016

Můj příběh o běhání

Koupila jsem si legíny, tričko, mikinu a boty a vyběhla jsem. Hodně mi pomohlo, že se mnou začala běhat sestra, s kterou jsme se navzájem podporovaly. Nové oblečení mi celkem slušelo a tak jsem si ho chtěla oblékat čím dál tím častěji. Nejdříve jsem byla ráda, když jsem uběhla kilometr, potom dva, tři. Každým během se mi běželo líp, až jsem zdolala 5 kilometrů. Byl to skvělý pocit a hrozně mě bavilo překonávat vlastní rekordy. Mimo to jsem při běhu měla čas jen pro sebe a přemýšlela jsem nad spoustou věcí. A ten pocit po doběhnutí? Ten nejde popsat, ten musíte zažít.

Postupně jsem přidávala kilometry, až jsem se dostala na desítku, což pro mě vždycky bylo nepředstavitelné. Běhala jsem dál. Když jsem měla čas, běhala jsem až 15 kilometrů, jednou dokonce 20. Moje nadšení mi ale po nějaké době vzaly bolesti. Věčně jsem měla zavázaný kotník, zatejpovanou achilovku, lýtka, nebo koleno, ale s běháním jsem přestat nechtěla. Začala jsem se proto zajímat o běh i z té teoretické stránky. Přečetla jsem si spoustu věcí o technice a jak předcházet zraněním. Věděla jsem, že bych se měla rozcvičovat a protahovat ale nikdy se mi moc nechtělo.

Kvůli zranění jsem musela na měsíc s běháním přestat. Když jsem zase začala, zjistila jsem, že moje forma se hodně zhoršila. Bylo to dost demotivující uběhnout jen pět kilometrů, když víte, že jste s přehledem zvládali deset. Ale běhala jsem dál až do zimy. I přesto, že jsem měla teplé oblečení, venkovní teploty mě od běhání odrazovaly, a tak jsem se k běhu zase pořádně vrátila až na jaře. Ale co vám budu povídat, byla jsem šťastná, když jsem zdolala 3 kilometry. Tak jsem prostě běhala jen tři. Postupně to šlo zase lépe, ale už jsem se držela kolem té pětky.

Tím vším bych chtěla říct, že tak úplně nezáleží na tom, jestli běháte 1 nebo 10 kilometrů, ani na tom, jak rychle uběhnete určitou vzdálenost. I kdybyste měli dvakrát oběhnout dům, vyplatí se to. Běh je zkrátka o pohybu. Pro mě je to aktivní odpočinek a čas na přemýšlení. Kromě toho vyběhnout do přírody na čerstvý vzduch je to nejlepší, co pro sebe můžu udělat. Ze zkušenosti vím, že když si ráno půjdu zaběhat, mám po celý den více energie a více chuti něco dělat.

A tak běhám pro radost. Když to jde, běžím, když už nemůžu, tak jdu. A není to žádná ostuda. Vždycky, když vyjdu z domu, jsem na sebe pyšná, že jsem se odhodlala. Někdy se mi běží lépe, někdy hůř, a tak zpomaluji, zrychluji, přemýšlím, relaxuji, běžím. Považuji se za běžce, i když netrhám rekordy. Běhám podle sebe a tak, aby to pro mě byla zábava, ne utrpení. Je skvělé jen tak vyběhnout ven, nechat všechny problémy doma a užívat si jen pohyb a přírodu kolem. Věřte mi, že až se vrátíte, ty problémy, co jste nechali doma, budou daleko menší. A v tom je kouzlo běhu.

 

V pohybu je síla

Každý ví, že lidské tělo potřebuje pohyb. A vůbec nejde o to, že by každý měl být vrcholový sportovec nebo by se měl chodit denně potit do fitka. Mluvím spíše o přirozeném pohybu, který nám často chybí. Proto občas vyrazím na procházku, doběhnu si na zahradu pro petrželku, vyběhnu schody nebo udělám pár dřepů. A tancuju. Prostě si pustím hudbu a tancuju. A je úplně jedno, že to neumím, protože mě to vždycky nabije pozitivní energií. Tak to taky zkuste. Nebo se běžte proskočit třeba po poli, zapinkat si s míčem, zahrát si na honěnou. Zjistíte, že i když jste dospělí, pořád je to zábava. Každý pohyb se totiž počítá.



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *