Sláva Českým drahám aneb z Velenic do České Lípy

Sláva Českým drahám aneb z Velenic do České Lípy

S kamarádkou jsme se v pátek vydaly přes půl republiky, že si užijeme krásný víkend. Zkrátka si uděláme takovou dámskou jízdu. Zarezervovaly jsme si pěkný Hotel v České Lípě a těšily se jak malé holky. Cesta vlakem podle jízdních řádů měla trvat asi 5 hodin, což by bylo v pořádku, kdybychom nejely s Českými drahami.

léto 2017

Všechno bylo perfektně naplánované. Vzaly jsme si půl dne volno a ve 13:20 jsme vyrazily prvním vlakem z Českých Velenic. V půl osmé bychom tak měli být v Lípě jako na koni, krásně stihneme večeři a potom si zajdeme na bowling, který už jsme měli samozřejmě zarezervovaný.

První přestup – Veselí nad Lužnicí – všechno jede jako po másle, přestupujeme na vlak do Prahy, který měl tou dobou asi 15 minut zpoždění. Nevadí, nevadí, nebudeme si kazit karmu, pořád máme na přestup v Praze asi hodinovou rezervu, takže všechno dobře stihneme.

 

Zastávka Říčany – vlak stojí. Paní průvodčí nás informuje, že vypadl proud a dál už nepojedeme. Ale prý se nemusíme ničeho bát, je zajištěna náhradní autobusová doprava. Nevadí, nebudeme si kazit karmu, porad přece máme v té Praze rezervu. Nenecháme se přece jen tak rozhodit. Pořád relativně dobře nalazené míříme společně s davem lidí na autobusovou zastávku. Sice trochu prší, ale autobus tu bude za chvíli, tak to tu chvilku vydržíme, nejsme přece z cukru.

Po deseti minutách stále nic, proto vytahujeme deštník, aby nám alespoň spodní prádlo ještě zůstalo suché. Sice nejsme z cukru, ale nejsme ani z igelitu. Čekáme společně s davem lidí na křižovatce v Říčanech, je nám zima jako pes. Přiznáváme, že už trochu vadí a karmu jsme si už dávno zkazily. Bohužel ani nadávání na České dráhy autobus neurychlilo.

Za TŘIČTVRTĚ HODINY! přijel autobus, do kterého se samozřejmě nacpaly ty davy lidi, takže jsme cestou do Uhřiněvsi stály na jedné noze, která ani nebyla naše. Ale co, hlavně že jsme se pohly z místa.

Uhřiněves – přesedáme zpět na vlak a míříme na hlavni nádraží. Rezervu už nemáme žádnou, hledáme další spoje do České Lípy. Ohlašují stanici Praha- Hlavní nádraží. Hurá, to je úspěch. S poctou Českým drahám si dovolíme zatleskat, že jsme se dostaly do Prahy. Bohužel předčasně. Vlak zastavuje a asi deset minut čekáme, dokud se znovu nerozjede. KONEČNĚ přijíždíme do ohlášené stanice.

Paráda, jsme v Praze. Teď jenom sednout na další spoj a v půl desáté jsme v Lípě jako na koni. Samozřejmě rušíme bowling a voláme do hotelu, že se opozdíme. Večeři nestihneme, tak jsme hladové a protivné. Naštěstí byl personál tak milý, že nám nabídl večeři zabalit a dát na pokoj, což nám zkaženou karmu výrazně vylepšilo.

Tak jo, jede nám to z Prahy ve 25, musíme jen zjistit odkud. Na vývěsní tabuli sice náš spoj je, ale nástupiště chybí. Tak čekáme, každou chvíli se musí objevit. Je 20 a pořád nic. Říkáme si v duchu, že si z nás České dráhy snad dělají taková ta rohatá domácí zvířata. Vlastně jsme to říkaly nahlas a kozy si z nás nikdo nedělal. 23 – stále nic. 25 – nic. Co můžeme dělat, čekáme dál. 27 – vlak má zpoždění 10 minut.

Výborně, kdyby to byl poslední vlak do Lípy, deset minut už by nás nezabilo. Ale protože to byl pouze spoj do Bakova nad Jizerou, kde jsme měli přesně 6 minut na přestup, trošku nás to rozhodilo.

Nastoupily jsme do vlaku a hned si domluvily s průvodčím, jestli by nám další spoj nemohl podržet, protože kdybychom měly čekat ještě na další vlak, šly bychom si to rovnou hodit. Skvělá zpráva – vlak na nás počká. Trochu se nám ulevilo. Ale protože jízda byla náročná, musely jsme vytáhnout z kufru záložní lahev vína pro nouzové případy.

Hned začalo být všechno veselejší, karma byla zase v pořádku a už jsme se jen smály čerstvě nabytým zážitkům a neschopnosti Českých drah.

Další zastávka – Bakov. Teď už jen přesednout na další vlak a jsme tam. Akorát se vyskytnul menší problém – žádný další vlak tam nečekal. A víte proč? Měl krásných 20 minut zpoždění. Takže jsme někde na konci světa lehce ovíněné ve tmě čekaly dalších dvacet minut. Do České Lípy jsme tedy dorazily po OSMI hodinách cesty. Za tu dobu už bychom mohly být autem v Chorvatsku, nebo letadlem v Americe. My jsme ale byly v České Pípě.

 

 

 

 

Na hotel jsme ale přijely s báječnou náladou. Bůh asi ví, co je to spravedlnost a v posledním vlaku nám poslal do cesty skupinku chlapců s dvěma kytarami, hruškovicí a skvělou náladou, takže jsme poslední půlhodinu prozpívaly a nasmály jsme se jako blázen. A za to bych chtěla Českým drahám poděkovat. Přes všechny ty komplikace s trochou štěstí potkáte ve vlaku fajn lidi, s kterými vám cesta uteče a zpříjemní vám den. I přesto, že jsme byly na cestě o tři hodiny déle, budeme na to vzpomínat jen s úsměvem.

A jaké z toho plyne ponaučení? Nekažte si karmu předčasně. Po každé bouřce vysvitne sluníčko. A když to nestihne sluníčko, převezme to za něj měsíc. A snažme se být na lidi kolem sebe stále usměvaví. Protivností kazíme náladu především sami sobě.



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *