Svátek světla

Svátek světla

Znáte ten pocit, když vypadne elektřina? Ale ne jen na pár minut, ale rovnou na celý den (a celou noc a případně ještě půlku dalšího dne)?

Pro někoho možná ta nejhorší noční můra (Pomoc!! Co budu dělat bez televize, počítače a hlavně bez internetu?), ale pro mě něco jako svátek. Takový svátek světla. Počkat…jak jako svátek světla? Vždyť světlo je přeci na elektřinu, ne?

To máte tak… Takový večer bez elektřiny znamená i večer bez televize, což je pro některé členy naší rodiny téměř nepředstavitelné. …To je hrůza, co budeme asi tak dělat?!…. Trochu smutné, že zářící obrazovka se stala nedílnou součástí našich životů. Mnohdy dokonce tak nedílnou, že nám daleko více záleží na tom, abychom nepropásli třítisící dvou set padesátý osmý díl našeho oblíbeného seriálu, než na tom, abychom se věnovali svým blízkým. Vždyť přeci hrát třeba karty, jít na procházku nebo si jen tak vyprávět, jaký jsme měli den, není tak zajímavá a ani zdaleka tak důležité jako to, koho zase bude pomlouvat baba Nyklová, s kým to teď táhne doktor Mázl, nebo co dneska bude vařit ta protivná blondýna, která celý týden všechny kritizuje a dává málo bodů.

No, ale to už jsme trochu odbočili od toho hlavního – svátku světla.

Tak tedy, nejde-li proud (a tudíž ani ten plochý barevný vymývač mozků), dostanou se ke slovu všechny ty svíčky, které jste kdy dostali a na které akorát sedá prach (protože kdo by si jen tak zapaloval svíčku, když si může rozsvítit žárovku?). Právě teď totiž přišla ta pravá chvíle všechny je zapálit a vdechnout jim tak život.

Hotovo? Tak a teď se pořádně podívejte a řekněte, co vidíte… Že nic? Tak to zkuste znovu…. Tak co? Už? Vidíte to světlo? Tu spoustu světla?… Stovky (Co? No dobře, tak jen asi tak deset) malých plamínků poskakujících po voskové hladině.

A co teď? ptáte se?… No přece cokoli! Číst si, tvořit, hrát si, povídat si… Nebo si jen dát čaj (tedy pokud nemáte tu smůlu, že máte i sporák na elektřinu), pohodlně se uvelebit třeba u krbu a pozorovat ty malé ohnivé tanečníky…. Že je to nuda a ztráta času?… Možná… Ale když ono to tak nádherně uklidňuje. Jako by ty malé plamínky dokázaly spálit všechen ten stres a obavy z testů, na které byste se měli učit, a prací, které byste měli za pár týdnů odevzdat a z kterých nemáte ještě ani řádek….

Najednou se celý vesmír smrskne jen na tu jedinou místnůstku plnou zářivých světýlek, naplněnou naprostým klidem a pohodou…. A to je pak ten pravý svátek. Svátek světla ve tmě….

…A to jediné, čeho v tu chvíli litujete je, že tu zpropadenou elektřinu nevypínají alespoň jednou týdně…



Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *