Jak to vlastně začalo

První myšlenky a vůbec úvahy o nějaké větší změně sestřihu sahají do podzimu minulého roku. Plán byl následující: Do maturitního plesu si nechám vlasy narůst, abych mohla mít pěkný účes, a až bude po plese, střihnu to pod ušima. Takový ten klasický sestřih podle hrnce, jak je to teď moderní. A vlasy prodám. Když už mi tak dlouho rostly, přece je nevyhodím.

Po zjištění, že za vlasy mojí hustoty (pět vlasů na centimetr čtvereční) nedostanu skoro nic, jsem se přerozhodla. Vlasy si ještě chvíli nechám, když už mi tak dlouho rostly. Dlouhé vlasy vypadají žensky, chlapcům se prý líbí a vlastně mi docela sluší tak proč to měnit.

Tohle rozhodnutí mě po nějaké době samozřejmě přešlo a byl tady plán číslo dvě. Vlasy si nechám ostříhat po maturitě. Přece jen je to takový mezník v mém životě a dál chci kráčet jako nová žena.

Ale na druhou stranu už je mám tak dlouhé a co když toho budu litovat. Dlouhé vlasy ke mně přece patří, jsou ženské a chlapcům se prý líbí. Dlouhé vlasy jsou fajn, jen tak někdo je nemá a krátké by mi nejspíš ani neslušely. Stříhat se nebudu.

Rozhodnutí

Ke konečnému rozhodnutí mě vedly tři podněty. Tím prvním byla změna. Protože změna je život. Prostě to chtělo něco nového, a protože si chci Toma ještě nějakou dobu nechat a na rapidní hubnutí se necítím, musely to být vlasy.

Druhým důvodem byly samy vlasy. Byly totiž všude. Když vám vypadne pár krátkých vlasů, asi to není žádná tragédie. Mně když vypadlo pár vlasů, měli jsme je úplně všude. Na zemi, ve vaně, v posteli, v jídle, na oblečení, v pračce, a protože jsem dáma, neřeknu, kde všude ještě.

Tím posledním popostrčením, abych se pohnula od úvah k činu, bylo vědomí, že moje ustřižené vlasy mohou být užitečné a udělat někomu radost. Když jsem se dozvěděla, že kadeřnictví Dlouhovláska vyrábí zdarma paruky pro děti a dívky s rakovinou, bylo mi jasné, že tohle je ta správná věc. Tohle je budoucnost pro moje vlasy. Holčičky, které samy nemají vlásky, potřebují ty moje víc než já. A pokud je možnost, udělat nějaké nemocné holčičce takovou drobností alespoň trochu radost, chci to udělat.

Samotné stříhání

U kadeřníka jsem se posadila do křesla a řekla mu zhruba, jaký mám plán a taky ukázala pár obrázků, jak by to ve výsledku mělo vypadat. Díky tomu, že jsem o vlasy přišla prakticky po dosednutí a měla jsem s sebou střelenou kamarádku, ani jsem je neoplakala. Kadeřník byl opravdu odborník na slovo vzatý. Po tom, co mu kamarádka ukázala, že se dají žehličkou vlasy natočit (věděli jste to? Takový objev! Bohužel do kadeřnictví ještě nedorazil), se mu podařilo, abych nevypadala jako pomačkaná ovce. Nakonec jsem z kadeřnictví vycházela s culíkem v ruce, vysmátá a s lehkou hlavou. Chvilku jsem váhala, jestli mám služby reklamovat, když nevypadám jako blondýnka na obrázku, ale nechtěla jsem dělat zbytečné problémy.

Reakce mužů a žen

Ustřihnutý cop jsem si samozřejmě změřila. Jenom pro informaci, měl 40 cm, takže u mě proběhlo zkrácení zhruba o půl metru. Při takové změně jsem byla samozřejmě zvědavá, co na to řekne okolí. Když jsem přišla druhý den do práce, nikdo si ničeho nevšiml, až na kolegyni. Chlapi absolutně nezaznamenali, že mi chybí půl metru vlasů. Docela zvláštní, ne?

Byli jsme s Tomem zrovna na cestě k jeho rodičům a stěžovala jsem si, že si za celý den ani nikdo nevšiml. Tak se mi snažil vysvětlit, že chlapi si takových věcí prostě nevšimnou. Chlap prý jen zaznamená, že ti to sluší a to je vše. „Tyjo ty máš nový vlasy! Kde sis je nechala udělat?“ od běžného muže prý čekat nemůžu. Samozřejmě jsem argumentovala slovy „Vždyť je to půl metru! Jak to někdo může nevidět?“

Dorazili jsme k rodičům a probíhalo to následovně:

• Mamka: Anežko! Vlasy! Tobě to ale sluší!
• Taťka: No jo, má je samou loknu
• Mamka: No hlavně je má krátké. Kde sis je nechala udělat?
• Taťka: Fakt? No jo, to jsem si ani nevšiml

S Tomem jsme se na sebe podívali a nemohli udržet smích. A já jsem oficiálně vzdala snahu o pochopení mužské všímavosti.

A pak děvčata chtějme, aby si náš chlapec všiml, že máme ostříhané konečky, nebo snad trochu jiný odstín vlasů. To je zkrátka nemožné.