Ze statku

Rakytník

Dalo by se říci, že plody rakytníku jsou takovým všelékem – nejen že obsahují velké množství vitamínu C, ale také spoustu jiných látek, které působí jako prevence proti mnoha onemocněním. No a to je asi ten hlavní důvod, proč jsme si i my tenhle malý velký zázrak před několika lety pořídili…V té době jsme však ještě ani zdaleka netušili, jak draze budeme muset každoročně platit za trochu toho oranžového zdraví…

Strom rakytníku si je nepochybně vědom léčivé síly svých bobulek, a proto se jich nemíní jen tak lehce vzdát. Plody rakytníku visí na kraťoučkých stopečkách, které jsou s větvemi stromu velmi pevně spojeny a jen tak něco je nerozdělí. Pokud se kuličku rakytníku pokusíte utrhnout rukou, pravděpodobně ji rozmáčknete, neboť stopka rozhodně nepovolí, naopak se vytrhne z plodu a vzniklou dírkou vám pak vyteče všechna drahocenná šťáva. A to my přeci nemůžeme potřebovat. Takže tenhle způsob sběru tedy padá.

Dalším způsobem, jak rakytník očesat, je ostříhat větve obalené plody a dát je do mrazáku. Po zmrznutí by pak měly jít bobulky krásně oklepat…Tenhle způsob jsme nikdy nezkoušeli, neboť ostříhání tolika větví by byla pro stromek obrovská zátěž a další rok by nemusel vůbec plodit. A to my přeci taky nechceme. Proto snad jediným způsobem, jak rakytník očesat, aniž bychom přišli o drahocennou šťávu a aniž bychom ublížili celé rostlině, je vzít si malé nůžtičky a pěkně stopečku po stopečce všechny bobulky ostříhat. (Kdo ví, možná existuje i lepší způsob, jen k nám zatím jaksi ještě nedorazil.)

Takže to stříhání kuliček…samo o sobě by to asi nebyl zas až takový problém (i když to teda zabere fůru času). Jenže…rakytník dozrává někdy v září, to znamená v době, kdy je na zahradě spousta práce, takže na nějaké zdržování se s jeho sběrem není čas („však on tam ještě chvíli vydrží“). Takže ke sběru rakytníku se dostanete až tak v půlce října, případně až v listopadu. No a to už většinou venku není úplně nejtepleji, takže byste nejraději vůbec nevylézali. Jenže, přece tam tu vzácnost nenecháte, když už se urodila… Takže se teple oblečete, vezmete si nůžtičky a jdete na věc.

I přes veškerou snahu se občas stane, že některou kuličku propíchnete, a šťáva vám tak vyteče na ruce. A to (jak po chvíli zjistíte) v těch asi tak pěti stupních nad nulou není nic příjemného. Kombinace rakytníkové šťávy, kovových nůžtiček a zimy (a občas i větru) způsobí, že tak po čtvrt hodině máte ruce úplně rudé a prokřehlé… Jenže přeci to nevzdáte po takové chvilce, přeci nepůjdete domů s poloprázdnou miskou. A tak statečně stříháte dál. S vypětím všech sil (a s myšlenkami na horký čaj) vydržíte další čtvrt hodinu. Teď už vás ruce od chladu úplně bolí, takže to přeci jen vzdáte. Když přijdete domů, máte problém se i svléci, a i přes veškeré snahy o zahřátí vám bolest ještě dobrých pět minut pomalu nedovolí se zmrzlými prsty pohnout.

A jako by promrzlé ruce nebyly dostatečnou daní za trochu toho zdraví, má rakytník také trny, které nejenže rády píchají a škrábou, ale také jsou poměrně křehké a rády se lámou. Bohužel nejraději ve chvíli, kdy se vám zabodnou do kůže. V následujících několika dnech tak stále objevujete ve svých rukou nové a nové úlomky a neúnavně se snažíte tyto nezvané hosty vypudit.

Ale pokud přetrpíte tyto nepříjemnosti (nebo pokud rakytník prostě oberete včas a nenecháváte si to až do chladného počasí), dostanete skvělý zdroj vitamínu C (který je mimochodem mnohem lepší než kdejaké z daleka dovážené citrony a pomeranče), díky kterému ve zdraví přečkáte i chřipkovou sezonu.

A jak se vlastně dá takový rakytník zpracovat? Asi nejjednodušší je pojídat celé kuličky. Bohužel to je občas jen pro silné povahy, neboť rakytník je příšerně kyselý. U nás je tak mnohem oblíbenější rakytníková šťáva, která se po naředění vodou dá celkem bez problémů pít. Její příprava je velmi jednoduchá, rakytník stačí pouze odšťavnit a může se pít (je sice možné ji přisladit cukrem, ale i neslazená je výborná).

Další možností je udělat z rakytníku marmeládu, která je mimo jiné výborná na linecké cukroví nebo třeba na palačinky. Na marmeládu existují různé recepty, ale my ji děláme ze šťávy (stejně jako rybízovou marmeládu). Na litr šťávy stačí přidat cca 250 gramů cukru a želírující přípravek (Gelfix 3:1) a uvařit podle návodu na obalu Gelfixu. Výsledná marmeláda je pak krásně hladká, a i proto se dobře hodí na cukroví.

No jo, ale není to škoda, zužitkovat z rakytníku jen šťávu?… No to by škoda samozřejmě byla, jenže my neradi plýtváme, a také si vážíme darů přírody, proto zužitkujeme všechno. Po odšťavnění nám zbude spousta dužiny, kterou nejprve nasušíme. Sušenou dužinu pak můžeme použít pro výrobu rakytníkového oleje, kdy stačí sušený rakytník zalít kvalitním slunečnicovým olejem a nechat (za častého protřepávání) na teplém a slunném místě cca měsíc luhovat. Sušený rakytník se dá také použít na čaj, a to buďto sám, nebo do různých bylinkových směsí. No a takovým speciálním vynálezem naší mamky je sušený rakytník rozmixovaný na prášek, který pak přidáváme do domácího müsli.

A komu by to pořád ještě nestačilo, tak ještě jeden tip (tentokrát od našeho taťky): rakytník je možné, jako jiné ovoce, naložit do alkoholu a v zimě pak užívat proti smrti 🙂 .

2 komentáře: „Rakytník

  1. Dobrý den, náhodou jsem narazil na Vaše stránky a čtu Vaše zkušenosti s česáním rakytníku. Podělím se s Vámi i o moje zkušenosti. Rakytník pěstuji již přes 10 let a velice záleží na odrůdě kterou pěstujete. Vyzkoušel jsem jich snad kolem 10ti. a po všech zkušenostech jsem zůstal pouze u dvou. A to u odrůdy krasavice a botanika. Obě tyto odrůdy sklízím plně zralé na konci července až začátkem srpna. Tj poslední týden v červenci až max první týden v srpnu. Opravdu kazdý rok ve stejném čase. Pokud se nechají plody déle tak změknou a při česání praskají více v rukou a navíc mohou mít již lehce zkvašenou nepříjemnou příchuť. Tyto odrůdy pak mají v dospělosti opravdu minimum trnů a píchnete se jen vyjímečně a vlastní chybou. Od stopky jdou krásně odtrhnout( zdrhnout), prostě nic z toho co píšete vy. Pod strom si dáme plachtu a jen plody ručně bez jakéhokoli nářadí češeme,zdrháváme na plachtu.vždy od začátku větve, tj od kmene po konec větve, tak jak rostou trny, pak se nepíchnete. Na rukou máme jen takové ty chirurgické rukavice a na nich ještě takové pracovní protiřezné. To aby jsme neměli promáčené ruce, když občas nějaká bobule praskne, je přezrálá. A pak už jen štafle na vyšší větve. Letos máme již po sklizni. Z pěti rostlin cca 45 kilo.
    Ale pokud mohu doporučit pouze jednu odrůdu tak je to botanika. Opravdu velké plody, snadno se češe, odpadává od stopky, minimum trnů v dospělosti, dobrá chuť výsledné štávy, opravdu bujně a rychle roste!!!, jen když jsem tuto odrůdu poprvé zakoupil, tak jsem narazil na dvě úplně rozdílné rostliny. Prostě obě dvě kytky byly botanika ale v dospělosti pak měla jedna z nich malé plody a ty se špatně česaly, proto jsem i tuto zrušil a nechal si jen tu velkoplodou. Takže opravdu záleží na odrůdě a i v ramci jedné odrůdy z jaké je sazenice mateční rostliny. Tak zkuste tuto odrůdu a uvidíte, že budete spokojeni. Jen si zakupte více rostlin a u různých prodejců a pak uvidíte kterou si pak v dospělosti necháte a budete dál množit. Ať se daří. David

    To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s