Rakytník

Dalo by se říci, že plody rakytníku jsou takovým všelékem – nejen že obsahují velké množství vitamínu C, ale také spoustu jiných látek, které působí jako prevence proti mnoha onemocněním. No a to je asi ten hlavní důvod, proč jsme si i my tenhle malý velký zázrak před několika lety pořídili…V té době jsme však ještě ani zdaleka netušili, jak draze budeme muset každoročně platit za trochu toho oranžového zdraví…

Strom rakytníku si je nepochybně vědom léčivé síly svých bobulek, a proto se jich nemíní jen tak lehce vzdát. Plody rakytníku visí na kraťoučkých stopečkách, které jsou s větvemi stromu velmi pevně spojeny a jen tak něco je nerozdělí. Pokud se kuličku rakytníku pokusíte utrhnout rukou, pravděpodobně ji rozmáčknete, neboť stopka rozhodně nepovolí, naopak se vytrhne z plodu a vzniklou dírkou vám pak vyteče všechna drahocenná šťáva. A to my přeci nemůžeme potřebovat. Takže tenhle způsob sběru tedy padá.

Dalším způsobem, jak rakytník očesat, je ostříhat větve obalené plody a dát je do mrazáku. Po zmrznutí by pak měly jít bobulky krásně oklepat…Tenhle způsob jsme nikdy nezkoušeli, neboť ostříhání tolika větví by byla pro stromek obrovská zátěž a další rok by nemusel vůbec plodit. A to my přeci taky nechceme. Proto snad jediným způsobem, jak rakytník očesat, aniž bychom přišli o drahocennou šťávu a aniž bychom ublížili celé rostlině, je vzít si malé nůžtičky a pěkně stopečku po stopečce všechny bobulky ostříhat. (Kdo ví, možná existuje i lepší způsob, jen k nám zatím jaksi ještě nedorazil.)

Takže to stříhání kuliček…samo o sobě by to asi nebyl zas až takový problém (i když to teda zabere fůru času). Jenže…rakytník dozrává někdy v září, to znamená v době, kdy je na zahradě spousta práce, takže na nějaké zdržování se s jeho sběrem není čas („však on tam ještě chvíli vydrží“). Takže ke sběru rakytníku se dostanete až tak v půlce října, případně až v listopadu. No a to už většinou venku není úplně nejtepleji, takže byste nejraději vůbec nevylézali. Jenže, přece tam tu vzácnost nenecháte, když už se urodila… Takže se teple oblečete, vezmete si nůžtičky a jdete na věc.

I přes veškerou snahu se občas stane, že některou kuličku propíchnete, a šťáva vám tak vyteče na ruce. A to (jak po chvíli zjistíte) v těch asi tak pěti stupních nad nulou není nic příjemného. Kombinace rakytníkové šťávy, kovových nůžtiček a zimy (a občas i větru) způsobí, že tak po čtvrt hodině máte ruce úplně rudé a prokřehlé… Jenže přeci to nevzdáte po takové chvilce, přeci nepůjdete domů s poloprázdnou miskou. A tak statečně stříháte dál. S vypětím všech sil (a s myšlenkami na horký čaj) vydržíte další čtvrt hodinu. Teď už vás ruce od chladu úplně bolí, takže to přeci jen vzdáte. Když přijdete domů, máte problém se i svléci, a i přes veškeré snahy o zahřátí vám bolest ještě dobrých pět minut pomalu nedovolí se zmrzlými prsty pohnout.

A jako by promrzlé ruce nebyly dostatečnou daní za trochu toho zdraví, má rakytník také trny, které nejenže rády píchají a škrábou, ale také jsou poměrně křehké a rády se lámou. Bohužel nejraději ve chvíli, kdy se vám zabodnou do kůže. V následujících několika dnech tak stále objevujete ve svých rukou nové a nové úlomky a neúnavně se snažíte tyto nezvané hosty vypudit.

Ale pokud přetrpíte tyto nepříjemnosti (nebo pokud rakytník prostě oberete včas a nenecháváte si to až do chladného počasí), dostanete skvělý zdroj vitamínu C (který je mimochodem mnohem lepší než kdejaké z daleka dovážené citrony a pomeranče), díky kterému ve zdraví přečkáte i chřipkovou sezonu.

A jak se vlastně dá takový rakytník zpracovat? Asi nejjednodušší je pojídat celé kuličky. Bohužel to je občas jen pro silné povahy, neboť rakytník je příšerně kyselý. U nás je tak mnohem oblíbenější rakytníková šťáva, která se po naředění vodou dá celkem bez problémů pít. Její příprava je velmi jednoduchá, rakytník stačí pouze odšťavnit a může se pít (je sice možné ji přisladit cukrem, ale i neslazená je výborná).

Další možností je udělat z rakytníku marmeládu, která je mimo jiné výborná na linecké cukroví nebo třeba na palačinky. Na marmeládu existují různé recepty, ale my ji děláme ze šťávy (stejně jako rybízovou marmeládu). Na litr šťávy stačí přidat cca 250 gramů cukru a želírující přípravek (Gelfix 3:1) a uvařit podle návodu na obalu Gelfixu. Výsledná marmeláda je pak krásně hladká, a i proto se dobře hodí na cukroví.

No jo, ale není to škoda, zužitkovat z rakytníku jen šťávu?… No to by škoda samozřejmě byla, jenže my neradi plýtváme, a také si vážíme darů přírody, proto zužitkujeme všechno. Po odšťavnění nám zbude spousta dužiny, kterou nejprve nasušíme. Sušenou dužinu pak můžeme použít pro výrobu rakytníkového oleje, kdy stačí sušený rakytník zalít kvalitním slunečnicovým olejem a nechat (za častého protřepávání) na teplém a slunném místě cca měsíc luhovat. Sušený rakytník se dá také použít na čaj, a to buďto sám, nebo do různých bylinkových směsí. No a takovým speciálním vynálezem naší mamky je sušený rakytník rozmixovaný na prášek, který pak přidáváme do domácího müsli.

A komu by to pořád ještě nestačilo, tak ještě jeden tip (tentokrát od našeho taťky): rakytník je možné, jako jiné ovoce, naložit do alkoholu a v zimě pak užívat proti smrti 🙂 .