Celý rok utekl jako voda, a zase jsme se dočkali Štědrého dne. Nejen pro děti je to kouzelný den. Letos jsme měli Štědrý večer rovnou dvakrát. První jsme strávili s přítelem poprvé sami, a ten druhý jsme měli den poté u našich. Miluju vánoční tradice a i přesto, že jsme některé nikdy nedodržovali, ráda se k těm starým českým tradicím vracím. I když už nejsme děti, kouzlo Vánoc dýchne na každého z nás a atmosféra Štědrého večera i celého dne je překrásná.

Vánoce 2016

Očima dítěte

Celý rok jsme se těšili na ten jediný den v roce. Na den, kdy nás Ježíšek za celoroční (ne)poslušnost obdaruje dárky, o které jsme si napsali, a také těmi, které jsou prostě potřebné, bez ohledu na to, zda je sami chceme nebo ne.

A bylo to tady. Probudila jsem se a při pohledu na poslední osamocený pytlíček adventního kalendáře mi bylo jasné, že nastal ten vysněný okamžik, Štědrý den. Ještě v pyžamku jsem seběhla dolů do kuchyně s nadšením, že už dneska přijde Ježíšek.

Aby ale Ježíšek mohl přijít, je třeba ozdobit stromeček. Tatínek nám ho donesl do pokoje a zdobení bylo na nás se sestrou. Samozřejmě jsem nesnídala, i přesto, že byla upečená vánočka a krásně voněla, protože přece chci vidět to zlaté prasátko i s těmi zahnutými zuby nahoru. Tak jsme se daly rovnou do zdobení. Klasickými ozdobami u nás byly perníčky, slaměné ozdoby, malé dřevěné figurky, sušené ovoce, mašličky a samozřejmě i světýlka.

Po ozdobení stromečku už jsme celý den do pokoje nesměly, abychom Ježíška nevyplašily. Dopoledne bylo pryč a někteří už měli hlad, tak se naobědvali. Tradičním obědem na Štědrý den byla švestková omáčka. Já jsem byla samozřejmě hrdinka a nic jsem si nedala, protože letos to prasátko určitě uvidím.

Po obědě „slabochů“ jsme se všichni vydali do lesa, abychom zvířátkům dopřáli něco dobrého k snědku. Vzali jsme s sebou jablíčka a další dobroty a napíchali je v lese na stromky a pařezy, aby si i zvířátka mohla na Štědrý den pochutnat.

Po návratu z lesa už jsem byla hrozně hladová. Párkrát jsem to vydržela, ale většinou to odnesla vánočka. Až do večeře jsem celá nedočkavá koukala na pohádky. Jakmile se setmělo, šli jsme se převléci na tak slavnostní chvíli a mohli jsme jít večeřet. Připili jsme si obvykle dětským šampaňským z krásných broušených skleniček, políbili jsme se pod jmelím a rozkrojili jablíčko.

Pak jsme se pustili do tradiční večeře. Nikdy jsem kapra moc nemusela, ale nedalo se nic dělat. Kdo nesní večeři, nepůjde ke stromečku. I přesto, že taťka úmyslně zdržoval, jsme se dočkaly. Bylo po večeři. Protože děti by Ježíška mohly vyplašit, šel se taťka opatrně podívat nahoru do pokoje ke stromečku. Já se sestrou a mamkou jsme čekaly s nastraženýma ušima pod schody a očekávaly zvuk zvonečku. Po chvilce se taťka vrátil s tím, že Ježíšek ještě nepřišel, že budeme muset ještě počkat.

Druhý pokus už byl úspěšný a z pokoje zazněl zvoneček. Vyběhly jsme nahoru a uviděly rozsvícený stromek a pod ním to hlavní – hromadu dárků. S jiskřičkami v očích jsme zůstaly udivené stát. U stromečku jsme musely zazpívat pár koled (jako poděkování Ježíškovi), nebo zahrát, když už jsme něco uměly. A pak už jsme mohly rozdávat dárky. Tenhle úkol vždycky náležel nejmladšímu členovi rodiny, takže většinou mně.

Po rozbalení jsme se všichni přesunuli dolů k televizi na štědrovečerní pohádku, při které jsme zkoušeli a obdivovali všechny dárky a samozřejmě jedli cukroví. Samým nadšením jsme byly unavené a šly hned po pohádce spát. Usínaly jsme u rozsvíceného stromku a vstřebávaly všechny dojmy a kouzelnou vánoční atmosféru.

Krájení jablka

Bez krájení jablka se u nás Vánoce nikdy neobešly. Každý tuhle tradici dobře zná. V jablku musí být hvězdička, abychom byli všichni v příštím roce zdraví.

Jmelí

Polibek pod jmelím je krásnou vánoční tradicí. Měl by zaručit, abychom byli celý rok zdraví a měli se navzájem stále rádi.

Štědrovečerní večeře

Dříve bylo zvykem podávat na Štědrý večer několik chodů. Nechyběla například rybí nebo hrachová polévka, houbový kuba, švestková omáčka, vánočka a samozřejmě kapr s bramborovým salátem. Kapr však není tak tradiční, jak si všichni myslíme. Dříve se na Štědrý večer podávalo zkrátka to, co měla rodina nejraději.

Od večeře by neměl nikdo kromě hospodyně vstávat, protože by to přineslo v příštím roce smůlu.

Pod talířem se štědrovečerní večeří bychom měli najít šupinku z kapra, kterého sníme. Na této šupině povečeříme a potom si ji dáme do peněženky, aby nám po celý rok přinášela peníze.

Lití olova

Olovo, volovo. Kdo by neznal scénu z Pelíšků, kde tatínek ve svářečských brýlích lije olovo, a poté z odlitku věští budoucnost. Doma jsme olovo nikdy nelili, avšak minulý rok jsme to díky kamarádce z Rakouska poprvé zkusili. V Rakousku se sice olovo lije až na Silvestra, ale princip je stejný. Olovo se rozehřeje nad svíčkou a roztavené nalije do lavoru se studenou vodou. Z tvaru se poté odhaduje, co nás v příštím roce čeká. Já v našem letošním odlitku vidím tropický strom, takže už se těším na nějakou pěknou dovolenou 😀

Pouštění lodiček

Tuto tradici také zná každý z nás. Ořechové skořápky se svíčkou pustíme v lavoru po vodě. Pokud se naše lodička drží u kraje, zůstaneme v příštím roce doma. Pokud lodička dopluje do středu, v příštím roce se dívka vdá a chlapec půjde do světa, a pokud svíčka zhasne, nebo se lodička potopí, je to špatné znamení. Takhle tuto tradici znám já, setkala jsem se však i s odlišným vysvětlením tohoto zvyku.

Házení střevícem

Tato tradice je prostá. Otočíte se zády ke dveřím a hodíte za sebe střevíc. Pokud špička směřuje ke dveřím, chlapec půjde v příštím roce do světa a dívka se vdá. Pokud špička směřuje do místnosti, chlapec nebo dívka zůstanou doma. Na předpovězení vdavek však existovala spousta dalších tradic. Stejně jako střevícem se také házelo polínky směrem do světnice, nebo dívky loupaly jablko, z jehož slupky věštily ženicha. Tuto slupku si daly pod polštář a ponechaly ji tam prý až do Nového roku, kdy ji použily k dalšímu předpovídání budoucnosti.

Další zajímavé tradice

Drobečky ze štědrovečerní večeře hospodář smetl, nějaké nasypal zvířatům, aby i v příštím roce byla zdravá a dobře sloužila, a zbytek si ponechal do jara a zasel je do první brázdy, aby i úroda byla v příštím roce dobrá. Psovi a kačerovi se na Štědrý den dával česnek, aby byli divocí a nenechali se ukrást, a pes se prý házel z okna, aby celý příští rok správně hlídal dům. To jsou ty nejzajímavější staročeské tradice, které jsem si zapamatovala.

Tradice jsou báječné. Každá rodina má trochu jiné a dodržuje jen některé, avšak kouzlo zůstává. V rodinách se také vytvářejí tradice interní, které ostatní rodiny nedělají, nebo dělají jinak. U nás třeba ke Štědrému dnu patří kokos, ananas i jiné exotické ovoce, které si běžně přes rok nekupujeme. Každý rok také dodržujeme procházku do lesa, kam nosíme zvířatům především jablka. Tradičně máme na stromečku prskavky a já hraju jedinkrát v roce koledy na flétnu. Snídáme vánočku a obědváme švestkovou omáčku. Na večerním programu nesmí chybět Tři oříšky pro Popelku a Pelíšky. Popelku miluju a Pelíšky jsou klasika, kterou známe nazpaměť a přesto nás zas a znovu pobaví. Tyhle malé tradice jsou kouzlo, na které se každý rok tak těším. Hlavní pro mě ale je, strávit svátky s blízkými a jednou za rok se zastavit a užít si vánoční atmosféru v rodinném kruhu. Doufám, že jste si i vy užili pohodové Vánoce a budu moc ráda, když se se mnou v komentářích podělíte o zvyky a tradice, které fungují u vás doma.